Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bosna a Hercegovina-Krásné opuštěné hory přináší rizika. Můžete se setkat i se střelbou.

29. 11. 2015 9:41:08
Opuštěné hory, blesková revitalizace Sarajeva, miny a nebezpečná turistika. AČKOLIV NA MĚ V HORÁCH KDOSI VYSTŘELIL, NÁVŠTĚVA STOJÍ ZA RIZIKO! Bosna je jedinečná..
Cestování po Bosně a Hercegovině Všudypřítomné minové nebezpečí, opuštěné hory, bleskové uzdravení Sarajeva a ruiny na prodej! Nejsem pro Islám, ale ani nejsem proti němu. Zjišťuji, poznávám a přistupuji k lidem s otevřenou myslí. Nesoudím žádnou ze stran národa Bosna a Hercegovina. Nicméně jsem hranice Bosny přejela z Černé Hory přes pohoří Bělešnica. Jsou to dva roky nazpět, září 2013(foto u Neretvy blízko Mostaru zveřejněny v rubrice Očima čtenářů). Hraniční přejezd se jmenoval Arandělovo. Je to naprosto odlehlá horská oblast. Rozhodně mohu potvrdit, že místa v Bosenských horách nejenže nenaleznete na evropských mapách, ale často chybí v podrobných místních mapách. To je v Bosně absolutně běžné. Naše navigace není aktualizovaná, což může být zdrojem problémů, ale každopádně je to z Balkánu jediná země, kde přejedu hranice a v tom okamžiku GPS ztratí signál, který se nalezne opět při výjezdu ze země. Je to doslova na metr přesné, překročíte čáru a navigace je k ničemu. Bělešnice je opravdu ta nejkrásnější horská oblast, kterou jsem navštívila, především při hranicích s Monte Negrem. Je tam patrná pachuť války, cítíte jí všude. Po cestě míjíte zákop za zákopem, cesta se vám ztratí pod kolama a vy jedete dál po nevyasfaltované cestě. Je to dobrodružné, ale opět v Bosně běžné. Minové nebezpečí je patrné, proto vše musíte dělat s rozumem. Několik hodin jsme projížděli hory, kde jsme míjeli opuštěné, válkou zničené domy včetně těch, do kterých se někdo vrátil. Jednalo se vesměs o starší lidi, nejčastěji jsme je viděli se svým stádem krav. Myslím si, že se jednalo o Srby. První civilizace do které jsme z hor přijeli byla vesnice boblíž Trebinje. Pokračovali jsme na Sarajevo po hlavní relativně dobré magistrále. Lidé se kterými jsme přišli do styku byli absolutně bez výjmky milý, umírnění a nápomocní. A to včetně policie, která nás velmi často zastavovala. Okolí nádherné, ale zdevastované a chudé. Tento rok jsem se do Bosny opět vrátila(srpen 2015, očima čtenářů foto Sarajeva), tentokrát přez přechod Bihač, směr Sarajevo. Hlavní město za dva roky až neuvěřitelně zrevitalizované, spousta uklizených rujn na prodej, budova Al-Džazíra, velký počet lidí v Džihábu. Nazpět jsme jeli přez Doboj na Slavinski Brod. Cesta ze Sarajeva na přechod Slavinski Brod by se dala označit jako problematická a velmi náročná. Odbočili jsme z hlavní silnice a jeli horskou oblastí, kde jsme rychle ztratili orientaci a zamotali jsme se ve špatně značeném térénu. Určitě jsme projeli Bělešnicí(pár minut od Sarajeva), minuli odbočku na Jahorinu(Olympiáda) a vjeli do města Pale. Přejezdy mezi Federací Bosnou a Republikou Srpskou jsou velmi znatelné, označené vlajkami atd. Lidé jsou trochu odlišní avšak v obou případech mám pozitivní zkušenosti. Z Pale jsme se chtěli dostat do Tuzly, což byl opravdu obrovský problém. Byl už večer, skoro tma a místní mapa, která se jevila jako podrobná zde naprosto selhala a mátla. Oblasti, které jsme projeli na mapě prostě chyběli. Silnice značená jako hlavní se změnila v polňačku a její kvalita se stále horšila. Dostali jsme se až do tak extrémní situace, že jsme pokračovali po té rádoby hlavní silnici, která nás dovedla do velmi vysoko položené horské oblasti, kde cesta vedla přez lesy, terén nedovolil zařadit vyšší rychlost než dvojku a civilizace absolutně žádná. Vždy po několika kilometrech jsme vjeli do opuštěných osad o pár vybombardovaných domech a velmi, velmi zřídka jsme viděli dům, který byl rozsvícený. Byla tma a srázy které pod námi propadali byli nebezpečné. Kvůli terénu jsme neměli volnou možnost se kdykoliv otočit.Cesta stoupala a cedule na které jsme byli už relativně zvyklí se začali oběvovat častěji a vě větších počtech pro jedno místo. ,,Pazi MINE" či lebka se skříženýma hnátama. Situace začala být zoufalá ve chvíli, kdy jsem musela zastavit, po pravé ruce sráz, po lévé drát který upozorňoval na nebezpečí a před sebou kámen, který byl výrazně označen terčíkem. Nevěděli jsme co máme dělat a ani nebylo jednoznačné, jakým způsobem a jestli je cesta používána. Nezbylo než zatnout zuby a prostě jet nahoru. Tímto způsobem jsme s nadějí, že se napojíme na civilizaci ujeli dalších x kilometrů a myslím, že okolo 23:00h jsme přijeli na místo, které bych označila jako statek o několika těžce poškozených domech s jedním rozsvíceným domem. Cesta zde, ale zkončila, pár metrů před námi vedla do jakéhosi zdánlivě prázdného dvoru v ruinách a konec. Zastavili jsme tedy před rozsvíceným domem a chvíli jsme stáli a radili se. Byl tam vidět na okně nalepený mladý muž, který rozhodně nevysílal přátelské signály. To mohlo být způsobené tím, že neviděl do auta, neuvědomili jsme si, že ačkoliv ho vidíme on nás vidět nemusí. Po chvíli jsme se rozhodli zajet do dvora a otočit se tam a vrátit se po stejné cestě. Ve dvoře jsme, ale zastavili a začali se radit, terén tam vypadal nebezpečně, obávali jsme se zaminování. Ten člověk nebo někdo další, ale vystřelil ze zbraně. Nedokážu říct, jaká zbraň to byla, rána byla ohlušující typuji na vyšší úroveň než vzduchovku. Pravděpodobně nechtěl zasáhnout, ale to jsme nevěděli a nevíme dodnes. Okamžitě jsem otočila auto, vypnula dálková světla, když jsme směřovali k svítícímu domku a krčila se v sedačce tak hluboko, jak bylo možné. Nevěděli jsme, jestli bude střílet dál nebo ne. Nestřílel. Každopádně jsme navzdory terénu a obavám nasadili několikrát vyšší tempo než původně a upalovali zpět. Když se objevil svítící domek, tak jsem vypínala dálková světla a rozsvítila světlo v kabině naší Fabie 2. Cesta se obešla bez dalších dramat a my sjeli zpět do města Pale, kde jsme nocovali. Lidé zde byli výrazně Srbského charakteru, starší generace mužů v baru projevila znechucení z toho, když jsem do baru vešla sama, kamarád byl pozadu. Dali hrubě najevo, že je to nepřijatelné, takže jsem koupila láhev piva a odešla za kamarádem ven. Ráno jsme nemohli nastartovat, problém paradoxně vyřešil policista, kterého kamarád požádal o pomoc. Osobně zavolal mechanika, ihned přijel a nastartoval. Odměnu si nevzal ani jeden.Takže to je moje zkušenost ze zmiňované oblasti. Názor si udělá každý sám.
Autor: Daniela Němcová | neděle 29.11.2015 9:41 | karma článku: 11.64 | přečteno: 500x

Další články blogera

Další články z rubriky Cestování

Marek Síbrt

Co o nás vypovídá Jáchymovské peklo? A co estébák Havel?

Nedokážeme se jednoznačně postavit ke své minulosti. I proto můžou politici i skoroprezidenti s praxí z Haló novin přirovnávat práci současné policie a justice k 50. letům a lidem to nepřijde nevkusné. Navštívili Jáchymov?

17.8.2017 v 13:47 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 1230 | Diskuse

Jan Ziegler

Chcete užít parádní dovolenou, Horní Planá s krásným okolím je ideální volbou

Mimořádně pestrá nabídka pro návštěvníky, kteří se tady rozhodně nemusí nudit. To je Horní Planá v letních měsících. Toto šumavské město navíc leží v relativní blízkosti dalších návštěvnických magnetů.

17.8.2017 v 7:08 | Karma článku: 12.15 | Přečteno: 418 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 201: Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch

Ano, čtete správně název obce na ostrově Anglesey ve Walesu, známé jen pro své dlouhé jméno, což v překladu zní asi takto: Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela sv Tysilia u červené jeskyně...

16.8.2017 v 20:48 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 196 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (II). Pomec – císařský, nebo královský?

V úvodním díle (15/8/2017) tohoto nepravidelného cyklu o korálových rybách v Rudém moři jsme se zastavili u klipek. Řekli jsme si, že jeden a týž druh může mít (a také má) víc názvů. Dnes je na řadě pomec.

16.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 138 | Diskuse

Milan Zajíc

Cestou k mrakům .... výlet na Brandlscharte

V 4.45 mi zvoní budík, hbitě vstávám a začínám "balit" propriety na dnešní výlet. Dnes se vydávám na jeden z místních kopců Brandlscharte 2371 m.

15.8.2017 v 16:52 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 187 | Diskuse
Počet článků 1 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 500

Podnikatelka, 26 let



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.